Řeka Tsiribihina na západě Madagaskaru patří k nejvýznamnějším vodním tokům ostrova. Vzniká soutokem řek Mahajilo a Mania a protéká oblastmi Bongolava, Menabe a Melaky. Je dlouhá přibližně 150 km a její povodí má rozlohu téměř 49 800 km²
.Řeka pramení na Centrální vysočině a po opuštění hor vstupuje do široké Betsiriry Plain, kde se její přítoky spojují v rozsáhlé mokřady a mělká jezera, důležitá pro zemědělství i vodní ptactvo
Střední tok Tsiribihiny je známý dramatickými scenériemi – řeka zde vyřezává hluboký kaňon do vápencového masivu Bemaraha Plateau, který je součástí stejné geologické oblasti jako slavné Tsingy de Bemaraha. Níže po proudu se tok rozšiřuje, zpomaluje a vytváří meandry i sezónní jezera, například Kimanomby a Masoarivo
Delta řeky je široká asi 35 km a tvoří ji směs pláží, mangrovů, bahenních a slaných plání i sladkovodních mokřadů. Místní mangrovy jsou domovem druhů jako Avicennia, Rhizophora či Bruguiera
Tsiribihina je také významným centrem biodiverzity. V celé oblasti bylo zaznamenáno 82 druhů ptáků, z toho 22 endemických. . Podél břehů lze často spatřit lemury, krokodýly, vodní ptáky a další typickou faunu západního Madagaskaru. Řeka je zároveň důležitou kulturní tepnou – po staletí sloužila jako dopravní cesta pro místní komunity, zejména etnikum Sakalava, a její jméno v malgaštině znamená „místo, kde se nedá potápět“, což odkazuje na hluboké a někdy nebezpečné úseky toku.
Dnes je Tsiribihina jednou z nejoblíbenějších tras pro vícedenní říční plavby. Cestovatelé míří na dvou- až třídenní výpravy, během nichž proplouvají vesnicemi, pozorují divokou přírodu a nocují na písečných březích. Mezi nejznámější zastávky patří vodopád Nosy Ampela, vesnice Begidro a Berevo, nebo tradiční kulturní setkání v oblasti Belo-sur-Tsiribihina.
.Nejlepší období pro cestu je suchá sezóna od dubna do listopadu, kdy je řeka bezpečně splavná a počasí stabilní.
